Galerie obrazů

Většina obrazů je malována kombinovanou technikou olej na sololitu

O autorovi

Cesta Oldřicha Tomka k malbě byla dlouhá. Vzděláním a původním zaměřením historik, přitahován výtvarným viděním světa soukromě studoval kresbu a malbu, až výtvarná tvorba v jeho životě převládla. Střídavě žije v Praze a na Vysočině, kde má v chalupě na Pusté Rybné svůj ateliér.

Tomek je přemýšlivý malíř s hlubokým vztahem k přírodě. Krajina Vysočiny, její lesy, cesty a kameny v proměnách ročních dob, jsou v různé míře určitosti trvale v jeho tvorbě přítomny. Souběžně s krajinářskou tvorbou Tomek rozvíjel další linii - malbu abstraktní - která posledních dvacet let převládá. Od přírodních motivů přecházel k základním skladebným prvkům krajiny, po kmenech stromů zamířil k jejich rozvětveným kořenům a ještě hlouběji za proměnlivou smyslovou zkušenost.

I ve vrstvách hluboko pod oblastí určitosti a zřetelnosti existují formy, míry a vztahy - libovolnost vynořujících se obrazů je jen zdánlivá. Zákonitosti, jimiž je řízen náš vnitřní svět, jsou zvláště patrné v kresbách dětí, v obrazcích, sloužících po staletí k meditaci a můžeme je vysledovat také v zážitcích lidí, kteří se ocitli v blízkosti smrti. Často je provázejí podobné motivy: brány, vstupy, do sebe zavinuté nebo se rozvíjející spirály, bludiště tunelů a zářící světla se specifickou barevností. Povšimněme si i podobnosti s obrazy vzdálených galaxií nebo naopak s utvářením mikrosvěta nejmenších částic hmoty.

Zkušenost, kterou nám Tomek svými obrazy zprostředkovává, je dostupná každému. Tomkovu malířskou metodu můžeme přirovnat k procesu rozpomínání; s tím souzní i technika malby, připomínající archeologický průzkum – Tomek v olejomalbě propracoval originální reliéfní techniku s nezaměnitelnou texturou.

Paměť má svou historii; je neustále přepisována novými zkušenostmi a vzdoruje snadnému proniknutí k vlastním kořenům. Naše paměť připomíná palimpsést – tak byl označován pergamen nebo papyrus, znovu použitý k zápisu po odstranění originálního textu.

Tomek, podobně jako filologové seškrabávající z pergamenu nové zápisy, aby se dobrali těch původních, putuje vrstvami paměti a jeho obrazy jsou intimními zprávami a mapami cest po krajinách duše. Malíř Tomek se rozpomíná za nás – my se jen musíme dívat dostatečně pozorně a zkoumat jemné rezonance, které jeho obrazy mohou probudit v naší vlastní paměti. Zneklidňující naléhavost Tomkových obrazů je právě v dotýkání rozhraní mezi světem viděným a tušeným. Otevírají brány, kterými můžeme nahlédnout jinam.